Naše kořeny

Marcela a Ivan Hilgertovi se potkali při pádlování, na konci osmdesátých let byli oba členové národního týmu ve vodním slalomu. V komunistickém Československu byl sport vstupenkou pro vycestování do zahraničí. Účast na světových soutěžích a hlavně fakt, že byli součástí reprezentace jim přinesli i výhodu v podobě vybavení. Členové národního týmu fasovali vybavení převážně z Německa, ale většina vodáků v Čechách, které tou dobou byli pod přísným řízením komunistické strany takové štěstí neměla. Každý si vypomáhal jak mohl. Špricdeky z ubrusů a pytlíky na ruce ze sáčků od mléka nám v dnešní době znějí jako vtip, v té době to však byla realita. 

Vše odstartovalo v malém panelákovém bytě na Jižáku. Ivan chodil do práce, Marcela byla na mateřské a po nocích šili vesty pro kamarády od vody. První látka přicestovala z Ameriky od jejich kamarádky. “Dana pověřila hlavního trenéra americký repre, který sem letadlem vezl tři role speciální látky na vesty. Měl stažený půlky, a my taky, protože to bylo těsně před revolucí. Materiál byl fakt problém,“  vypráví Marcela. V době komunismu bylo vše řízeno státními podniky a centrálním systémem. Nikdo si nemohl dovolit dovážet materiál bez kontroly státu, natož aby z nich vyráběl a prodával věci. Naštěstí v roce 1989 komunistický řežim padnul a Marcele s Ivanem se otevřeli dveře k naplnění jejich snu - cesta k podnikání byla volná a vzniku Hika už nic nebránilo.

Název firmy sahá až do minulého století, kdy se potkali otcové Marcely a Ivana (Luboš Hilgert a Zdeněk Košťál) v reprezentačním družstvu Československa. Oba přenesli lásku ke sportu na své děti a z prvních slabik jejich příjmení vznikla vodácká značka Hiko. 

Vesty, bundy, špricdeky, domácí výroba se rozšiřovala, produkty přibývaly a s nimi i starost o prostory a výrobní stroje. „Pamatuju si, když se narodila Natálka, v roce 1991. Všechny ženský dostaly v porodnici zlatý řetízky, náušnice a mně Ivan přinesl naši první bundu s neoprenovými nátepníky. To sem šla do kolen, to byla nádhera. Ostatní rodičky vůbec nesdílely mé nadšení.“ Vypráví s úsměvem Marcela.

Původně slalomové portfolio se rozšířilo i na divokou vodu, seakajak, rafting a další vodácké disciplíny. Od šicího stroje v kuchyni, přes pronajaté prostory v Praze a v Mníšku pod Brdy, se Hiko dostalo až k vlastním prostorům na Jílovišti, odkud obléká vodáky z celého světa.