Martina Satková

 

Nejlepší výsledky:

1.místo MEJ ve slalomu Makedonie 2014

2.místo MSJ ve slalomu Austrálie 2014

6.místo MS dospělých ve slalomu Deep Creek 2014

2.místo YOG Nanjing 2014

5 zlatých medailí z juniorského MS ve sjezdu na divoké vodě 2015

4.místo MSJ ve slalomu Krakow 2016

1.místo ME U23 ve slalomu C1 teams Hohenlimburg 2017

2.místo MS dospělých sprint Pau 2017

4zlaté medaile z dospělého MS ve sjezdu na divoké vodě Švýcarsko 2018

5 zlatých medailí z ME U23 ve sjezdu na divoké vodě Makedonie 2018

6.místo ME U23 ve slalomu Bratislava 2018

   

Kde a kdy jsi začala jezdit?

Začala jsem pádlovat v brněnském oddíle KK Spoj Brno, když mi bylo asi 8. Tam jsem trénovala a závodila až do svých 19 let a nyní jezdím za oddíl Dukla Brandýs nad Labem. Trénuji, bydlím a studuji v Praze.

 

Jako malá jsem tancovala a byla jsem v tom dost dobrá. Můj starší bratr Adam se kdysi přihlásil do oddílu kanoistiky a s ním jsem začala trávit svůj volný čas u vody. Po roce pobíhání kolem řeky jsem do kajaku usedla také, a tím začala má pádlovací kariéra. Později se k nám přidala i mladší sestra Gabča a my tak vytvořily rodinný klan sourozenců Satkových. Jsem neskutečně ráda, že jsem přilnula ke kanoistice, protože mě to velmi naplňuje, každý den je jiný, nový a zajímavý. Dává mi to motivaci být dobrá, lepší nebo nejlepší.

 

Proč jezdíš na vodě? 

Na vodě jezdím, protože je to můj koníček, moje radost a prostě mě to baví. Jsem sportovec od malička, někdy až moc hyperaktivní a neposedná. Kanoistika mi pomohla najít v sobě potenciál, zažít adrenalin, dobrodružství, dřinu, radost a potěšení. Navíc tím podporuji své zdraví, kondici, psychickou vyváženost a pohodu. Je to pro mě i taková škola života. Potkala jsem kolem vody stovky přátel z celého světa, se kterými máme hodně společného. Všichni jezdíme na vodě, je to náš život a jdeme do toho naplno.

 

Která je tvá oblíbená trať?  

V Česku mám nejraději Lipno a Špindlerův Mlýn. Na těchto tratích teče přírodní voda a to je pro mě vždy naprostá radost. V zahraničí mám ráda slalomovou trať v Austrálii (asi proto, že je to na druhém konci světa a já zde vyhrála svoji prví velkou medaili), dále Ivrea (Italové mají krásné řeky a možná ještě lepší zmrzliny) a jedna z mých nejoblíbenějších tratí je v Liptovském Mikuláši, kde jsem byla na svém úplně prvním soustředění v životě.

 

Největší zážitek z vody?

Má sportovní vrcholová kariéra odstartovala v roce 2014, kdy jsem získala stříbro na MSJ a stala jsem se Mistryní Evropy juniorů, jela na YOG do Číny a byla i součástí dospělé reprezentace. Od té doby jsem se do pádlování obula na 200% a kanoistika se stala nezbytnou součástí mého života. Největší zážitky jsou získané medaile na světových a evropských šampionátech a všechna soustředění, protože vždycky jsem z nich absolutně nadšená a odjíždím plná dojmů, radosti a zážitků. Momentálně největší sportovní zážitek je asi zlatá sjezdařská sezona 2018.

 

Celkově je ale asi největší zážitek a zkušenost to, že jsem začala dělat kanoistiku. Každé soustředění a každý závod píše novou stránku mého života. S přáteli kolem vody se nikdy nenudím a my si zážitky děláme vlastně pořád.

 

Určitě si ale budu pamatovat, když mi v roce 2008 předával olympionik na C2 Jaroslav Volf spolu s Ondrou Štěpánkem (který je teď mým trenérem) medaili na MČR předžáků a dostala jsem i pusu, nebo když jsem dostala svůj první autogram od Štěpánky Hilgertové a když na mě Vávra Hradilek mrknul :)

 

Co jsou tvé plány a cíle do budoucna?

Já osobně bych v životě chtěla být inspirací pro ostatní a rozhodně bych chtěla dostat kanoistiku jako sport na mnohem vyšší úroveň. Mým snem je získat individuální medaile na MS a ME dospělých a také se dostat na Olympiádu. Nejsou to malé cíle, ale věřím, že jsou reálné.

 

Další koníčky a zájmy?

Běh, plavání, běžkování, skialpinismus, když je nálada tak i vaření, čtení a výletování.

 

Co je nejlepší a co nejhorší část tréninku?

Mám hodně ráda vytrvalostní tréninky. Všeobecně mám pocit, že každý trénink je nakonec skvělý, ale v zimě, když mrzne, tak občas pěkně remcám. Nejraději mám, když hodně makáme, ale zároveň se i zasmějeme. Nejdůležitější je mít dobrého trenéra a dobrou tréninkovou skupinu. Pak už se jezdí vlastně všechno dobře. Nejlepší tréninky jsou asi tehdy, když jsme na novém kanále a poznáváme jej. Co je pro mě absolutně nejhorší, tak to, když trénuji sama a nebaví mě to. To se mi naštěstí nestává tak často, takže mě to vlastně pořád baví.

 

Je výhoda závodit ve více disciplínách?

Myslím, že je skvělé závodit ve více kategoriích i disciplínách. Z každé kategorie si vezmu kousek zkušeností a ty pak využívám jinde. Mám tak cit pro vodu z více úhlů a každý prožitý okamžik na vodě je důležitý. Já závodím ve dvou kategoriích a ve dvou disciplínách. Střídání slalomové a sjezdové lodě je občas dost náročné, ale dělám to od malička a už jsem zvyklá. Slalomové tréninky jsou asi trochu zábavnější. Vždy jsem s trenérem a mám každý den jinou trať. Na sjezdové lodi trénujeme převážně bez trenéra a popravdě, všichni máme asi raději divokou vodu. Díky slalomu mám dobrou obratnost, stabilitu a výbušnou sílu. Ze sjezdu mám zase skvělou fyzickou vytrvalost, a proto mě nerozhodí délka tratě ani množství závodních jízd za den. To, že střádám disciplíny mi pomáhá být více flexibilní a někdy si potřebuji taky odpočinout hlavou od slalomu. Ve sjezdu na divoké vodě mám ráda to, že při závodě můžu většinou ukázat svoji sílu a to, jak poctivě jsem trénovala. U slalomu záleží na desítkách dalších ovlivňujících faktorech jako jsou počasí, vítr, trať, rozhodčí, štěstí ….

 

Díky kombinaci dvou disciplín mám i spoustu přátel z celého světa. Udělá mi vždy ohromnou radost, když mi kamarádi ze slalomu přijdou zafandit na sjezd a naopak,

 

Kdo tě v pádlování nejvíce ovlivnil?

Na prvním místě stojí určit můj starší bratr, protože díky němu jsem začala jezdit na vodě a dokázala jsem se dostat tak, kde jsem a brněnský trenér „Šaman“, který mě brával už jako malou holku i s dospělými a tím, že jsem se mu bála odporovat, na strach a odmlouvání nebyl ča, což jsem v budoucnu hodně ocenila. Určitě musím zmínit i australskou závodnici Jess Fox, která nám neustále ukazuje, jak moc práce máme jako její soupeřky ještě před sebou, ale i to, jak je ta řina, kterou podstupujeme užitečná. I ona střídá dvě kategorie (K1 a C1), což mě motivuje být tak skvělá, jako ona.

 

Kdo je nejlepší kajakář na světě a proč? / Koho ráda sleduješ na Instagramu a proč? 

Myslím, že mezi ženami jsou nejlepší Australanka Jess Fox a Němka Ricarda Funk. Obě dvě jsou neuvěřitelně rychlé a mám ráda jejich energický styl pádlování. V mužské kategorii mám ráda z Čechů naši top čtyřku Vavřince Hradilka, Jiřu Prskavce, Vítka Přindiše a Ondru Tunku. Je skvělý, jak jsou neuvěřitelně našlapaní a u každého mám ráda styl jejich pádlování a taky to, že jsou skvělí i mimo vodu. Ze zahraničních pak Mika Dawsona(NZ), Petera Kauzera(SLO) a Matěje Benuše(SVK). Můj velký oblíbenec je právě Matěj Benuš. Líbí se mi, jak pádluje, a hlavně i to, že občas jezdí i na sjezdové lodi jako já. Dokázal vyhrát medaili ze slalomu i sjezdu na jednom šampionátu.

 

A ohledně instagramu…

Opět zmiňuji Jess Fox, která má zábavné příspěvky. Přidává každodenní chvíle jejího života jak z oblasti sportu, školy, vaření, volných dní, objevování, odkazy na zajímavé sportovce tak i například její pokusy o coffee art. Mike Dawson mě baví tím, ž přidává příspěvky z jeho cest a tréninků, které jsou dost zajímavé. Celkově ale sleduji spoustu lidí kolem vody a mohla bych psát ještě dlouho, než bych zmínila všechny mé oblíbence.